,,Je pět hodin ráno a budík svým nepříjemným tónem oznamuje čas pro další měření. Sluníčko již pomalu vychází nad obzor a všude kolem se rozeznívá zpěv ptáků. Lehce neohrabanými pohyby vylézám ven z našeho úkrytu, obouvám si promrzlé gumáky, beru papír a tužku a vydávám se vstříc chladné ranní mlze. Počítání mi nezabralo ani pět minut. Dopisuji poslední číslo do tabulky, rychle vše přepočítávám, abych se ujistila že mám zapsáno všechno, strkám si tužku do kapsy a rychlým tempem se vracím zpět ke korunce na seno. Zouvám gumáky a zalézám zpět do teplého pelíšku vystlaného senem. Už je za námi dvanáct hodin. To znamená, že máme již 72 zápisů, 72x zvonil budík a já jsem si 72x obouvala gumáky. Ale dalších 72 řádků je stále prázdných a čekajících na naše záznamy. Je až neuvěřtelné, že za celý výzkum jsem si víc jak 144x obula a sundala gumovky, rozepla si spacák a prošla celý výběh. Ale stálo to za to! Bylo to těch nejlepších 24 hodin v mém životě a šla bych to toho klidně znova a znova!"